Rose Madder

Rosie. Rosie se ho dotýká. Je tady. Poprvé od chvíle, co odkráčela s tou jeho zatracenou bankovní kartou v kabelce, byla právě tady, a Norman rázem ztratil zájem o jejího amanta. Chytil ji za ruku, nacpal si ji přes masku do úst a zakousl se do ní, co nejvíc mohl. Byla to úplná extáze. Jenže – Jenže pak se něco stalo. Něco ošklivého. Něco strašného. Měl pocit, jako by mu někdo vyrval spodní čelist z pantů. Ze všech stran mu do hlavy vystřelily blyštivé ocelové šipky a s třeskem se srazily na temeni. Vykřikl a odvrávoral od ní – ta čubka, ta špinavá čubka, co se to s ní stalo, co ji změnilo z té předvídatelné osůbky v takové monstrum? Pak se ozval ten nevinny kolemjdoucí a Norman si byl docela jisty, že ho střelil. V každém případě někoho střelil; lidé řvou tímto způsobem, buď když jsou postřeleni, nebo popáleni. A když pak otáčel zbraň k místu, kde byli Rose a ten její přihřátý přítelíček, uslyšel už jen, jak se dveře zabouchly. Té čubce se přece jen podařilo dostat se do pokoje dřív než on.